Apostolic church
Brno city

Church vision

Obsah

• Slovo úvodem
• Čemu věříme
• Pojetí sboru AC Brno
  • A. Kým jsme a kde jsou naše kořeny
  • B. Co je naším cílem
  • C. Kam směřujeme
  • D. Biblické principy a vnější způsoby
  • E. Podstatné a nepodstatné věci
  • F. Náš sbor a dary služebnosti
  • G. Vztah ke státu
  • H. Vedení sboru
  • I. Obecenství
  • J. Náš sbor je pro všechny
• Proč?
  • 1. Proč se pravidelně scházíme na společných shromážděních?
  • 2. Proč chválíme Pána rozmanitým způsobem, proč zpíváme a hrajeme na různé nástroje?
  • 3. Proč máme domácí skupinky?
  • 4. Proč dáváme „desátky“ ze svých příjmů, dary a oběti?
  • 5. Proč prorokujeme, modlíme se „v jazycích“, proč se modlíme za nemocné se vzkládáním rukou a proč vymítáme démony?
  • 6. Proč se snažíme všemožným způsobem dát lidem vědět o věčné záchraně skrze oběť Ježíše Krista na kříži?
  • 7. Proč máme kázání a vyučování Božího slova ve sboru?

Obsah

Slovo úvodem: Posvěcení - Boží plán s Tebou!

Žijeme v době, která je silně poznamenána individualismem, humanismem a konzumním pojetím života. Žít tak, jak to mně nejlépe vyhovuje, tak, jak já považuji za správné, a nenechat se ve svých názorech nikým omezovat, tedy být sám sobě nejvyšší autoritou, je považováno za normální, dokonce za základ osobní svobody. Dobře se cítit je cílem všeobecného snažení člověka a měřítkem toho, co je a není správné. Úspěšná seberealizace k tomu neoddělitelně patří. Vyzískat ve všech oblastech co nejvíce v co nejkratším čase a vynaložit na to co nejméně vlastní námahy a prostředků je považováno za moudrý životní styl a předpoklad úspěšnosti. Pravda a morální hodnoty se stávají víc a víc relativním pojmem.

Bylo by pošetilé domnívat se, že my, kteří chceme žít jako opravdoví křesťané, jsme proti těmto tlakům současného světa, ve kterém se stále rychleji posouvají měřítka pro to, co je dobré a co zlé, imunní. Obávám se, že jim naopak podléháme mnohem víc, než jsme ochotni si připustit. Nestačí totiž ve vší upřímnosti překročit pokáním a křtem ve vodě práh Božího království a vstoupit na cestu spasení, nestačí ani prožít zkušenost křtu v Duchu svatém a zastávat správnou teologii, ale je nezbytné nechat svůj způsob myšlení proměňovat mocí Ducha svatého a poslušností Božího slova. To je podstatou posvěcování a vrůstání do životního stylu království, kde vládne Ježíš. Proto v Božím plánu není, aby kdokoliv z jeho dětí žil sám, bez závazného obecenství, bez pevného místa v konkrétním místním těle Kristově, ve sboru. Naopak věříme, že Boží odpovědí na situaci ve světě kolem nás mají být sbory rostoucí v pevné jednotě Ducha.

Máme daleko k tomu, abychom byli dokonalým sborem. A dobře víme, že až do příchodu Pána ani nebude možné, abychom se jím stali. Avšak věřím pevně, že máme být sborem těch, kteří, protože je Pán přijal a milostivě připojil ke své Církvi, se vzájemně také přijali jako dary od něj i se svými chybami a učí se navzájem milovat jeho láskou tak, aby je nic nerozdělilo a aby svět okolo nich mohl právě podle tohoto znamení (J 13,35) poznat, že jsou Kristovi učedníci. Věřím tomu navzdory jakýmkoliv minulým negativním zkušenostem .

Jsme povoláni, aby každý byl osobním učedníkem Pána Ježíše Krista z vděčné lásky k němu. Jsme povoláni k tomu, abychom se učili mít prospěch ostatních za stejně důležitý jako svůj vlastní. Abychom vytvářeli skutečné tělo nemající desítky samostatných hlav, nýbrž podřízené Kristu, který je hlavou. Abychom mohli fungovat jako rodina, kde jsou naplněny všechny oprávněné potřeby každého jednotlivce, kde se nikdo nebude muset cítit sám, nebo dokonce odstrčený a kde každý bude poznávat, že je stejně cenný a důležitý jako kdokoliv jiný. To ovšem také předpokládá, že se budeme učit brát svůj díl odpovědnosti jeden za druhého a za společné nám Bohem svěřené dílo. Jsem si jist, že do takovéhoto obecenství bude Bůh s radostí přidávat další, kteří budou zachraňováni, a také to očekávám. To je totiž cesta, abychom byli přitažlivými pro lidi, kteří jsou a budou stále více zklamáni tím, kam se tento svět ubírá. Máme před sebou vážný úkol, skutečné „velké poslání“. Každý z nás je povolán být zrnkem soli tam, kde bydlíme, pracujeme nebo studujeme, kde žijeme. Máme sloužit ztraceným lidem, aby se skrze náš proměněný život a nepředstíraný zájem o ně setkávali s mocí Boží lásky. Cožpak můžeme ponechat v nevědomosti a bez pomoci ty, za něž Pán Ježíš umíral stejně jako za nás? Avšak bez vytrvalých modliteb bychom to vše zcela jistě nezvládli.

Jestliže se před Bohem rozhoduješ připojit se k nám a stát se členem tohoto sboru, přečti si prosím pozorně a s modlitbou naši vizi, abys dobře věděl, kudy se chceme společně ubírat, a aby ses mohl na jejím uskutečňování se vší zodpovědností podílet. Protože věříme, že je nám tato vize dána od Boha, budeme to od Tebe očekávat. A jestli snad teprve uvažuješ o svém budoucím životě, hledej prosím se vší vážností před Bohem, jaká je jeho vůle pro Tebe. Jen on zná všechny věci dopředu a nikdy se nemýlí. Jestliže nemáš jistotu, že jsi smířen s Bohem pro oběť jeho Syna Ježíše, pak i kdybys měl všechno na světě, nemáš ve skutečnosti nic. A pokud jsi už tuto jistotu získal, velmi si jí važ a jednej se svou budoucností s vědomím, že ještě nejsi v cíli. Bible nám dává příklady osobních tragédií lidí, kteří nepřijali Boží vůli anebo z ní už jako Bohem povolaní uhnuli. „Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen“ (Mt 24,12-13).

Věřím, že i o Tebe osobně se Bůh chce především pečlivě postarat, protože jsi jeho dítě, a k tomu Tě pak učinit požehnáním pro lidi okolo Tebe a pro své dílo. Věřím, že jenom on jako Pán má skutečně právo rozhodovat o tom, kde je mé nebo Tvé místo.

S přáním, aby Ježíš mohl vpravdě kralovat v životě každého z nás, a tak i uprostřed nás.

František Apetauer, pastor sboru

Obsah

Čemu věříme:

1. že Písmo svaté, Bible, je Bohem inspirované, neomylné a autoritativní Slovo Boží a že je jediným měřítkem naší víry i činů,
2. že je jeden věčný Bůh Otec (1K 8,6; Ef 4,6) a že Bohem je stejně tak i Syn a Duch svatý (Žd 1,8; Mt 28,19), a že všechny tyto tři osoby Boží trojice jsou stvořitelé nebe i země, celého vesmíru a veškerého života,
3. v božství našeho Pána Ježíše Krista, jeho narození z Marie panny, bezhříšné lidství a dokonalý život, ve věčnou postačitelnost jeho smírčí a zástupné smrti na kříži, v jeho zmrtvýchvstání v těle, nanebevstoupení na pravici Otcovu, a opětovný příchod na tuto zem v moci a slávě,
4. že ospravedlnění je Božím svrchovaným skutkem ve prospěch věřícího; že pokání a víra v zástupnou oběť Pána Ježíše Krista a jeho slavné zmrtvýchvstání je jediný způsob, jak můžeme být očištěni od hříchu, a že znovuzrození z Ducha svatého je naprosto nezbytné pro osobní spasení,
5. v dar Ducha, křest v Duchu svatém podle Sk 2,4, jímž je křesťan zmocněn k plnění Božích záměrů na zemi, že je dán věřícím, kteří o něj prosí, a že Duch svatý působí dodnes ve stejné moci jako na počátku,
6. že Pán nadpřirozeně uzdravuje nemocné v odpovědi na modlitby víry a činí zázraky stejně jako na počátku,
7. v posvěcující moc Ducha svatého, jehož přebývání v nás způsobuje, že jsme uschopněni žít svatým životem,
8. v Kristovo panství nad Církví, ve vykonávání křesťanského křtu ponořením těch, kteří uvěří, a v připomínání oběti Ježíše Krista večeří Páně, tedy podáváním chleba a kalicha,
9. ve vytržení Církve vstříc Pánu Ježíši Kristu a v jeho druhý příchod na tuto zem,
10. ve vzkříšení těla vykoupených pro věčný život v Boží přítomnosti a vzkříšení těla nespasených pro věčné zatracení v ohnivém jezeře.

Obsah

Pojetí sboru AC Brno

Naše pojetí sboru je založeno na podkladě Písma svatého a v souladu s Ústavou Apoštolské církve.

Obsah

A. Kým jsme a kde jsou naše kořeny

Náš sbor v Brně vznikl v šedesátých letech, kdy bylo několik bratří a sester vyloučeno ze sboru BJB, protože se nemohli zříci darů Ducha svatého. Začali se scházet tajně po domech, protože tehdejší totalitní režim postihoval jakoukoliv náboženskou činnost, která nebyla vykonávána pod jeho dohledem a kontrolou. Po několika letech začala tato skupinka početně růst, stala se sborem. Ten se připojil k Rozhodným letničním křesťanům, usilujícím tehdy o svoji legalizaci. Přes tuto snahu byl tehdejší vedoucí sboru spolu s dalšími dvěma bratry počátkem r.1983 zatčeni, společný majetek sboru byl zabaven a sboru bylo zakázáno scházet se. Sbor procházel domovními prohlídkami, výslechy a soudními procesy, podobně jako vedoucí církve, k níž se připojil.

Nakonec v r.1989 státní orgány učinily překvapivé gesto a letniční církev v českých zemích povolily. Nyní existuje pod názvem Apoštolská církev.

Tlak zvenčí ustal, ale duchovní boj nikoliv. V r. 1992 a v r.1996 prožil sbor dvě nelehká období pro nejednotu ve svém vedení. Avšak pokračuje dál, založen na Bohu, protože on své dílo, které započal, zaslíbil také dokonat (Fp 1,6).

Obsah

B. Co je naším cílem

1. Vyvyšovat, oslavovat a uctívat Pána Boha: Člověk byl Bohem stvořen pro jedinečný vztah lásky s ním, který sám je láska (1J 4,8a16). Proto pro život člověka nemůže být nic přednějšího, než „milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly“ (Mt 22,37-40; Mk 12,30; 5M 6,5). V opravdové lásce uctívat Boha - jako Stvořitele, Pána a Spasitele tak, jak on si přeje být uctíván - „ v duchu a v pravdě“ (J 4,23-24) je výsadou všech opravdových křesťanů.
2. Budovat Boží království mezi námi: Lásku k Bohu nemůžeme vyjadřovat lépe než poslušností, tedy praktickým životem pod autoritou Božího slova, a to jak v osobním životě, tak i v rodině a ve sboru. „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje“ (J 14,21; Ga 2,19-20). Církev je Tělo Kristovo. Jeho biblickou jednotkou je místní církev – tedy sbor, který má také jako tělo fungovat. Každý úd - každé Boží dítě – má být skrze smlouvu s Bohem v pevném smluvním vztahu s dalšími údy tohoto těla, ačkoliv je přitom součástí celé Církve Kristovy (Ef 4,15-16; 1K 12,25-27; 1K 12,13). Důraz je přitom kladen na aktivní vztahy vzájemné úcty, milosrdenství, snášenlivosti, odpuštění a vzájemné lásky (J 13,34-35; Ef 4,2-4; Ko 3,13-14). V Božím království nejsou pasívní diváci, ale každý je povolán, aby aktivně sloužil Bohu na jeho díle (Jk 1,21-22).
3. Nést evangelium, rozšiřovat radostnou zvěst od Boha: Uvědomujeme si naléhavou potřebu nést evangelium nespaseným lidem, předně ve městě Brně, ale i v přilehlých obcích a dalších městech, všude tam, kam nás Duch svatý v naší misijní práci povede (Sk 16,10). Věříme, že Bůh má ještě mnohé v tomto městě, kteří mají být spaseni. Chceme naplnit svůj díl odpovědnosti v tzv. „velkém poslání“ (Mt 28,18-20) ve spolupráci s ostatními biblickými křesťany. Chceme tak jednat z lásky k našemu Pánu, v poslušnosti jeho příkazu a z lásky ke všem lidem, kteří mají právo se dozvědět o záchraně, kterou jim Bůh nabízí. Důraz pokládáme na osobní odpovědnost každého člena sboru za ty lidi, mezi nimiž a vedle nichž jako jednotlivec žije. Záchraně hynoucích chceme podřizovat naše osobní, skupinové i celosborové zájmy a zvyklosti (1K 10,33; 9,22-23). Proto se budeme snažit odstranit všechny zbytečné překážky v našem chování a vystupování, pracovní, finanční a jinou nekázeň, malicherné spory mezi křesťany, nezájem o nově příchozí atd.

Obsah

C. Kam směřujeme

Jako vyslancům živého Krista nám záleží předně na jeho oslavení a růstu jeho království, bez ohledu na lidské struktury, názvy a systémy. Naším cílem není naplňovat náboženské potřeby člověka - ani tím, že bychom mechanicky pokračovali v navyklých vnějších formách a projevech zbožnosti, ani tím, že bychom převzali některou z forem moderních – nýbrž uctít Boha (J 4,24). Chceme být církví, která je neustále na cestě a dovede pohotově reagovat na nově vzniklé situace a podněty Ducha ( Sk 6,1-6). Chceme hledat, poznávat a následovat Pána Ježíše bez ohledu na to, kterým směrem nás povede, co nás to bude stát, čeho se budeme muset zříci a co budeme muset přijmout.

Podstatné pro nás vždy bude, abychom zůstávali v přítomnosti Boží a v samém středu toho, co chce činit dnes (4M 9,18-23).

Obsah

D. Biblické principy a vnější způsoby

Konkrétní formy bohoslužby, uctívání, chválení, zpěv a hudbu, stejně jako metody duchovní práce včetně evangelizace, struktury, užívání budov, předmětů a techniky, to vše chápeme jako dočasné, pomocné prostředky. Ty jsme kdykoliv ochotni změnit, jakmile před Pánem poznáme, že existuje způsob, metoda, forma anebo struktura, která více naplňuje biblické principy a je vhodnější v daných podmínkách a kultuře.

Biblické principy naopak chápeme jako věčné a neměnné, stejně jako je neměnné Boží slovo. Nenárokujeme si ovšem konečné poznání těchto pravd a principů, ale chceme zůstat učenliví až do konce (1K 13,8-10). Zříkáme se duchovní pýchy, která vede k domýšlivosti, pocitu vlastní výjimečnosti, nadřazenosti a nepoučitelnosti.

Obsah

E. Podstatné a nepodstatné věci

Sbor chápeme jako biblické vyjádření Církve Kristovy v daném místě a jako takový ho považujeme za chrám Ducha svatého (2K 6,16; Ef 2,20-22).

Církev je tělem Kristovým, ve kterém, jako v každém těle, je důležitá jednota, soulad, provázanost. To však nemá být uniformitou, ale jednotou podstaty v různorodosti, vzájemném doplňování se a svobodě ve vnějších věcech - vše vzájemně a pevně propojeno láskou! (1K 12,4-7 a 12-14 a 26-27; Ř 12,5-6; Ř 14,5-8 a 17-20; J 13,34-35).

Chceme zůstávat:

• v apoštolském učení (viz naše vyznání víry),
• v přijetí Bohem povolaných, pomazaných služebníků, což vede k jednotě víry (Ef 4,11-16),
• v přijetí společné vize pro službu Bohu a světu (Am 3,3; Sk 6,10; Fp 2,2-4; 1K 3,8-10), v pochopení a přijetí toho, že patříme k sobě, do jednoho sboru, pracujeme na jednom díle a jdeme jedním směrem (1K 12,21; J 17,11 a 20-24; Ef 4,3-4).

Za nepodstatné věci, v nichž má být zachována svoboda, považujeme způsob odívání, užívání technických vymožeností (např. audiovizuální technika), sport, rekreaci, kulturu aj. V těchto věcech chceme vyučovat biblickým principům priorit, moudrosti, střídmosti, slušnosti, čistoty a také sebeomezení motivované láskou k slabšímu ve víře. Dále principům oddělení se od věcí, které jsou pokušením ke zlému, nebezpečí zotročení (závislosti), „časných starostí“ a „pečování“, lásky k penězům atd. (Mt 6,33; Mt 13,22; 1Tm 2,9-15; Mt 5,29; Ef 5,10-11 a 15-17; 1K 6,12 a 8-9).

Věříme, že srdcem přijaté Boží slovo vypůsobuje změnu myšlení (vnitřní čistotu „číše“), a tím se i „vnějšek stává čistým“ (Mt 23,25-26; J 8,32; J 15,3-4).

Nemyslíme si, že náš sbor je dokonalý, vždyť jej tvoří nedokonalí lidé; k dokonalosti však směřujeme (Fp 3,12-14; Př 4,18; 2K 7,1). Proto také svévolné rozdělení sboru považujeme na základě Písma za důsledek tělesnosti, sektářství (Ga 5,20), nesnášenlivosti, pomlouvačství a lpění na nepodstatných věcech, a to odmítáme (1K 3,3-4; Př 26,20-26; Př 6,16-19; 1Tm 1,3-7; Tt 1,10). Chceme raději každý sám před sebou zkoumat své vlastní postoje a srovnávat je s Božím slovem, vědomi si toho, že „každý z nás sám za sebe vydá počet Bohu“. Budeme proto „hledět jen na sebe“ a nebudeme se „porovnávat s druhými“ a soudit druhé, protože „každý bude odpovídat sám za sebe“ (Ga 6,4; Ř 14,12-13a; Mt 7,1-3; 2K 13,5; Ga 6,5). To však neznamená, že bychom se neměli modlit za ty, které vidíme hřešit (1J 5,16) a v lásce je napomínat (Ř 15,14; 1Te 5,14).

Obsah

F. Náš sbor a dary služebnosti

Uvědomujeme si potřebu rozeznat a přijímat službu apoštolů, proroků, evangelistů, pastýřů a učitelů, služebníků, které Pán dává jako své dary církvi (Ef 4,11).

Chceme také pěstovat a rozvíjet vzájemné vztahy s Tělem Kristovým u nás i v zahraničí bez ohledu na denominační zařazení. Přitom však hodláme zkoumat, zda služebníky, kteří k nám přicházejí, poslal skutečně Pán. A v případě, že ano, chceme jejich službu přijímat jako dar a požehnání od Boha pro náš sbor (1K 2,1-5; Ef 4,29-30). Jsme rozhodnuti neposkytovat kazatelnu nebo mikrofon komukoliv, a to ani v případě hostů ze zahraničí (1Tm 6,3-5 a 11)!

Obsah

G. Vztah ke státu

Boží slovo nás jednoznačně vede k respektování nadřízených autorit a k modlitbám za ně (Ř 13,1-2; 1Tm 2,1-2). Jako občané nebeského království chceme vést tichý, pokojný a zbožný život a být pracovitými, i v každém ohledu spolehlivými a čestnými na svém pracovišti a všude tam, kde žijeme. Chceme mít vždy také ochotu k dobrým činům (1K 15,58; 1Tm 6,18).

Se všemi chceme žít v pokoji (Ř 12,18). Protože na nás stát ani jeho správní orgány zatím nevyvíjejí tlaky, které bychom vnímali jako snahu vést nás do kompromisů s hříšným jednáním, nepociťujeme naléhavě nutnost odluky církve od státu. Přesto s ní však do budoucnosti chceme počítat. Uznáváme biblické principy finanční soběstačnosti církve pro zabezpečení vnitřních potřeb i pro financování misijních prací. Chceme proto bez rozpaků vyučovat a povzbuzovat ke štědrému (avšak vždy dobrovolnému) dávání na Boží dílo. Věříme, že bychom neměli být skoupější, než starozákonní Izrael, který dával ze svých příjmů desátky, dary a oběti . Těmto věcem chceme vyučovat také proto, abychom nikomu neuzavírali cestu k Božímu požehnání, které je s dáváním spojeno (2K 9,6-8; Fp 4,19; Mal 3,10).

Obsah

H. Vedení sboru

Odpovědnost za sbor nese pastor sboru a Rada starších. Věříme, že sbor má plné právo mít jednotné vedení, ve kterém budou lidé bezúhonní, věrní, plní Ducha, víry a moudrosti, lidé, na nichž je zjevné, že je Pán pomazal k dané službě právě v tomto sboru. Lidé, kteří slouží ke společnému růstu, k jednotě, k naplňování Božích záměrů podle ve víře přijaté vize od Pána, kteří nemají postranní zájmy, ani své vlastní plány (1Tm 3,1-13;Sk 6,3). Proto budeme s pokorou usilovat o zachování jednoty Ducha ve svazku pokoje (Ef 4,3; Ž 133), tím spíše, že si dobře uvědomujeme, jakým nebezpečím je rozdělení, a známe jeho ničivé účinky (Mt 12,25).

Od starších a vedoucích se očekává plné zapojení a podpora sborových aktivit, především skupinek a společných modliteb. Očekává se od nich, že budou všemožně podporovat také vnější aktivity sboru a církve a že se budou vzdělávat v Božím slovu a podle svých možností se účastnit organizovaného vzdělávání pro vedoucí pracovníky (2Tm 2,15-16).

Od starších, „kteří nesou břemeno kázání a vyučování“, se vyžaduje, aby se pečlivě modlitebně i studiem Bible připravovali ke své službě (1Tm 5,17).

Pastor sboru zodpovídá za duchovní stav a práci sboru biskupovi a Radě církve.

Obsah

I. Obecenství

Prvotní církev, která je naším vzorem, odpověděla na Boží vylití Ducha svatého o letnicích tím, že „všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše“ (Sk 4,32). Celá církev tak „souzněla jedním akordem“. Všichni se společně scházeli na jednom místě, na veřejných shromážděních, ale mimoto také po domech. Tak tomu bylo i později na jiných místech (Sk 2,46; Sk 20,20).

Chceme na tuto praxi navázat a být „skupinkovým sborem“ - nikoliv pouze sborem, který má domácí skupinky jako jednu z aktivit. Považujeme za důležité, aby se každý člen sboru pravidelně zúčastňoval společných nedělních shromáždění (Žd 10,24-25) a byl aktivně zapojen v jedné z našich domácích skupinek. Proto do sboru (mimo odůvodněných případů) přijímáme členy pouze na doporučení vedoucích skupinek. A proto také jakákoliv služba ve sboru i mimo sbor je podmíněna životem ve skupince.

Ve shromáždění:

• zpíváme, chválíme a velebíme Pána Boha (Ž 40,4; Ž 100,4; Ž 150,3-6; Ef 5,15-20; Ko 3,16),
• modlíme se přímluvnými modlitbami (1Tm 2,1-4; Jk 5,16; Ga 6,2), v jazycích (1K 14,26) a za nemocné (Jk 5,14),
• přinášíme„desátky“, dary a oběti ze svých příjmů (Př 3,9-10; Mal 3,8-10; 2K 9,6-8),
• kážeme a učíme Boží slovo (Sk 15,35; Sk 20,27; 2Tm 4,2), - používáme duchovní dary (1K 12, 7-11),
• povzbuzujeme se svědectvími (1J 1,2; 1J 4,14-16),
• společně slavenou památkou večeře Páně si připomínáme smrt Ježíše Krista, která nás spojuje (1K 11, 23n). Chceme dbát na to, aby se vše mezi námi dělo slušně, spořádaně a v lásce (1K 14,40; 1K 16,14).

Ve skupinkách:

• také zpíváme, chválíme a velebíme Pána Boha,
• modlíme se všemi druhy modliteb,
• používáme duchovní dary,
• povzbuzujeme se svědectvími a otevřeně se sdílíme se svými úspěchy i prohrami (Ef 4,1-3; 1J 1,7),
• se společně rozebírá Boží slovo, kázané v předchozím shromáždění tak, abychom se učili podle něho vést svůj každodenní život (2K 4,2; Ga 5,16n; Ef 5,8-9; Ko 1,10; 1Te 2,12),
• se učíme spolu žít a navzájem si prakticky sloužit, aby každý mohl být prospěšný a být požehnáním pro druhé (Ga 6,10),
• se modlíme za naše blízké, sousedy, spolupracovníky a spoluobčany, abychom jim byli dobrým svědectvím o Boží lásce a aby byli spaseni (1Tm 2,1-4),
• jsou vítáni i nevěřící, kteří o to projeví zájem (tzn. že skupinky jsou ryze vnitřní sborovou záležitostí, avšak s důrazem na misijní aktivitu).

Obsah

J. Náš sbor je pro všechny

Nikdy se nechceme stát elitním sborem. Věříme, že ve sboru mají vedle sebe své místo lidé všech generací, každého stupně vzdělání, všech profesí, majetní či chudí , každé rasy či národnosti.

Každý, kdo se může v zásadních věcech plně ztotožnit s naším směrem, vizí a učením a kdo se může svobodně podřídit ustanoveným autoritám sboru ve vědomí, že vzpoura ani nezávislost není biblickým prostředkem k prosazování sebelepších názorů či záměrů (Ř 13,1-2; Žd13,17; 1Te 5,12-13), je v našem sboru upřímně vítán!

Pozn.: Doporučujeme, abyste si vyhledali a pozorně přečetli všechny v textu uvedené odkazy na Bibli. Zároveň doporučujeme, abyste se seznámili s textem Ústavy AC.

Obsah

Proč?

Obsah

1. Proč se pravidelně scházíme na společných shromážděních?

Co jsme viděli a slyšeli, to vám oznamujeme, abyste i vy měli společenství s námi; a naše společenství je s Otcem i s jeho synem Ježíšem Kristem (1J 1,3)

...a buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. Nezanedbávejme naše společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje (Žd 10,24-25).

Obsah

2. Proč chválíme Pána rozmanitým způsobem, proč zpíváme a hrajeme na různé nástroje?

Do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina (Ž 40,4).

Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! (Ž 150,3-5).

Obsah

3. Proč máme domácí skupinky?

Co jsme viděli a slyšeli, to vám oznamujeme, abyste i vy měli společenství s námi; a naše společenství je s Otcem i s jeho Synem Ježíšem Kristem (1J 1,3).

Chodíme-li však ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očisťuje od veškerého hříchu (1J 1,7).

Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým (J 13,35). Obsah

4. Proč dáváme „desátky“ ze svých příjmů, dary a oběti?

Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě (Př 3,9-10).

Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů. Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku (Mal 3,10).

Toto pak vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh (2K 9,6-7).

Můj Bůh pak podle svého bohatství slavně naplní každou vaši potřebu v Kristu Ježíši (Fp 4,19).

Obsah

5. Proč prorokujeme, modlíme se „v jazycích“, proč se modlíme za nemocné se vzkládáním rukou a proč vymítáme démony?

Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali. ... Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali (1K 14,1 a 5).

Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce, a budou se mít dobře (Mk 16,17-18).

Obsah

6. Proč se snažíme všemožným způsobem dát lidem vědět o věčné záchraně skrze oběť Ježíše Krista na kříži?

Ježíš přistoupil a promluvil k nim: "Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a učiňte mými učedníky všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal" (Mt 28,18-20).

Nepřísluší vám poznat časy a lhůty, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, ale přijmete moc Ducha svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země (Sk 1,7-8).

Obsah

7. Proč máme kázání a vyučování Božího slova ve sboru?

Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a na modlitbách (Sk 2.42)

Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy (2Tm 2,15).

...my pak se oddáme modlitbě a službě slova (Sk 6,4).