Nedoceněná
Jedu domů z práce, unavená po náročném dni.Je pozdní odpoledne.V hlavě mi hučí. Zdá se, že nic nedělám dobře. Ještě nakoupit, doma uvařit, něco přeprat..
Ráda se starám o domácnost, o svou rodinu. Mám ráda uklizeno, všechno na svém místě, celou rodinu pohromadě u stolu. Navařím a mám radost, když všem chutná. Není toho málo, co musím zvládnout. Někdy až moc. Jsem utahaná a cítím se nedoceněná.
Copak nikdo neocení, co všechno dělám, jak se namáhám a kolik mě to stojí sil? Blížím se k domovu. V hlavě mi vaří. Slzy se derou do očí. A najednou mi to dochází..
Chci být oceněná, a přitom si vůbec neuvědomuji, že je to úplně jinak. Stydím se. To já bych měla děkovat a ocenit, co všechno mi Bůh dává. Kolik dobrých věcí. To on mi dává sílu, schopnosti. On mi dal rodinu, o kterou se můžu starat.
A cením si toho?
Autorka: Lenka Malinová
Napište nám (info (at) ac-brno.org)
Pokud nám chcete napsat reakci na článek, nebo máte nějaké otázky, můžete nám poslat e-mail pomocí tohoto formuláře. Po jeho vyplnění a odeslání bude vaše zpráva odeslána.